Spreading the XML paradigm around
2008-03-19
V posledních dnech se opět rozvířila hladina okolo přijetí formátu OOXML za mezinárodní normu. Impulsem byla mimo jiné i moje zpráva z BRM, která doporučuje změnit hlas ČR na „ano“. Proč zpráva obsahuje toto doporučení a proč ani nemůže doporučit nic jiného?
Mezinárodní normy ISO/IEC jsou přijímány hlasováním svým členů, kterými jsou jednotlivé státy. Českou republiku na poli mezinárodní standardizace zastupuje Český normalizační institut (ČNI). Odborné posuzování norem obvykle provádějí tzv. mezinárodní zpracovatelé. Já pro ČNI pracuji jako zpracovatel pro ISO/IEC JTC1/SC34 – tento technický výbor má na starosti normy z oblasti zpracování, prezentování a propojování informací. Většina práce tak spočívá v práci na normách pro tak užitečné technologie jako RELAX NG, NVDL nebo Topic Maps.
Protože o nudné posuzování norem nemá nikdo moc velký zájem, je obvyklý postup ten, že já návrhy normy posoudím, doporučím ČNI hlas a případné komentáře k návrhu normy a ČNI tyto informace předá dále do ISO.
Nicméně rolí zpracovatele mezinárodní spolupráce není prezentovat své názory, ale shromáždit a sjednotit připomínky všech zainteresovaných subjektů. V případě přijímání OOXML aka DIS 29500 jsem očekával, že přece jen o normu bude větší zájem než o ostatní položky na agendě SC34, a proto jsem ČNI přesvědčil, aby celý proces maximálně otevřelo. Výsledkem byla stránka pro sběr připomínek k DIS 29500. A na tomto místě před 11 měsíci začala cesta k výslednému hlasu, který doporučuji ve zprávě z BRM. Konečné „ano“ není tedy mým soukromým názorem na DIS 29500, ale výsledkem téměř ročního procesu, který jsem moderoval, a kterého se mohl zúčastnit každý, kdo o to projevil zájem.
Na základě připomínek, které se pomocí diskusní stránky shromáždily, a diskusí s ČNI, jsem zveřejnil první návrh stanoviska k DIS 29500. Hned na svém začátku dokument obsahuje následující text:
Předložený návrh normy DIS29500 se hodně funkčně překrývá s normou ISO/IEC 26300:2006 (ODF), která byla přijata teprve v loňském roce. I přesto se domníváme, že po zapracování dále uvedených připomínek, bude formát Office Open XML definovaný normou DIS29500 přínosný pro uživatele kancelářských programů. Zejména proto, že nabízí prostředky pro reprezentaci běžně používaných prvků dokumentů, které zatím formát ODF nepodporuje a bude trvat několik let než se podpora pro tyto prvky ve standardizované verzi formátu ODF objeví. Dalším důvodem je schopnost formátu OOXML v otevřené a snadno zpracovávatelné podobě věrně reprezentovat rozsáhlý korpus existujících dokumentů, které byly až dosud obvykle ukládány v proprietárních binárních formátech. …
Podíváte-li se na připomínky k návrhu stanoviska, nikdo nenavrhl tuto formulaci změnit nebo odstranit. S takovým požadavkem nepřišel ani nikdo na jednání 18. července 2007, na které byli pozváni všichni, kdo zaslali nějaké připomínky. Cílem jednání bylo najít společný postoj v případných sporných bodech v návrhu stanoviska. Výše uvedenou formulaci nikdo změnit nechtěl, takže byla i součástí finální sady komentářů (česká verze), které ČNI poslalo do ISO na začátku září společně s hlasem. Hlas byl na moje doporučení (a ke značné nelibosti Microsoftu) „ne, s připomínkami“ – jedině tato variantu hlasu zaručovala, že našimi připomínkami se bude někdo opravdu vážně zabývat.
Výsledky hlasování jsou všeobecně známé – DIS 29500 relativně těsně neprošel. V danou chvíli to byla samozřejmě ta nejlepší situace – zamítnutí normy vyvinulo ten správný tlak na ECMA, aby se odpovědně zabývala připomínkami jednotlivých států.
Musím přiznat, že jsem byl opravdu překvapen tím, jak zodpovědně se ECMA úkolu ujala. Naprostou většinu připomínek se snažila rozumně vyřešit. Návrhy se mnou před finálním zveřejněním konzultovala, takže mnoho věcí se podařilo vyladit do podoby, která byla pro ČR přijatelná. Při emailové komunikaci a telekonferenčních hovorech s ECMA se podařilo prodiskutovat tak čtyřikrát až pětkrát více věcí, než jsme z připomínek ČR měli šanci probrat na BRM.
V lednu, kdy byly návrhy ECMA na vypořádání připomínek jednotlivých států zveřejněny, už z oponentů OOXML zůstalo v ČR jediným aktivním členem IBM. Po studiu návrhů ECMA vznikl na společné schůzce dokument, který shrnoval stav vypořádání českých připomínek před BRM. Všimněte si, že českých nevypořádaných připomínek je v něm pouze osm, a že nesouhlasíme se dvěma návrhy ECMA na vyřešení připomínek jiných států. Připomínám, že IBM mohlo do seznamu přidat jakoukoliv další připomínku, pokud by se ukázalo, že není uspokojivě vyřešena.
Na BRM byly tyto zbývající české připomínky úspěšně vypořádány, norma byla navíc vylepšena i v několika dalších směrech (viz zpráva z BRM). Opět připomínám, že delegát nominovaný firmou IBM na BRM jako člen české delegace, souhlasil s hodnocením toho, které připomínky byly vypořádány, a které ne. Dovolím si citaci ze zprávy z BRM:
Naše delegace byla na BRM velmi úspěšná, protože finální text normy bude reagovat na všechny naše připomínky s výjimkou připomínky CZ-0034, která bude reflektována jen částečně.
…
Z časových důvodů nebyl na BRM prostor pro projednání této připomínky. Přesun do „Transitional“ části specifikace můžeme požadovat později během následné údržby normy. Praktický dopad nevyřešení naší připomínky je nulový, protože stávající element
quickTimeFile
je ve své podstatě jen synonymem elementuvideoFile
, u kterého již není dále nutné určovat formát odkazovaných dat.
Zbyla tedy jediná pouze částečně vyřešená připomínka, která, jak vidíte výše, nenapadá nic zásadního.
Tak a teď si spojte první a poslední citaci v tomto článku. Co vidíte? Bez ohledu na to, jaký mám osobní názor na OOXML, nemohu jako zpracovatel mezinárodní spolupráce doporučit ČNI jiný hlas než „ano“. Toto „ano“ není důsledkem mé mdlé mysli nebo kapsy naplněné penězi, jak jsem měl tu čest se dočíst porůznu na webu, ale je výsledkem téměř ročního procesu, kterého se mohl zúčastnit každý, kdo má zájem o otevřené formáty dokumentů.
Pokud se vám tento výsledek nelíbí, máte na to samozřejmě plné právo. Ale jediné, co vám mohu doporučit, je příště se aktivně zapojit do procesu připomínkování mezinárodních norem. Vím, je to těžká práce, když se dělá pořádně. Ale bez práce nejsou koláče.